Narodil jsem se 28. 6. 1952 v Hranicích. Svoje mládí jsem prožil šťastně na Moravě, v Lipníku nad Bečvou. V 70. letech jsem vystudoval v Praze Vysokou školu ekonomickou a usadil se pak natrvalo v Čechách. V r. 1981 jsem uvěřil v katolické Církvi. V 90. letech jsem pak vystudoval ještě dálkový katechetický kurz na Katolické teologické fakultě UK. Celý život mě provází aktivní hudební činnost – ve 14 letech jsem se naučil pár prvních akordů na kytaru a zakrátko začal hrát v místní bigbeatové skupině, později, od r. 1970, veřejně koncertovat coby folkový písničkář, čemuž se věnuji, s občasnými pauzami, doteď.
Od r. 1974 jsem začal vystupovat v rámci volného sdružení písničkářů Šafrán (spolu s Jaroslavem Hutkou, Vladimírem Mertou, Vlastou Třešňákem a Dášou Voňkovou-Andrtovou). Všichni jmenovaní od začátku 70. let (resp. někteří již od konce let 60.) pilně samostatně koncertovali. Postupně se vytvořil ještě širší okruh spřízněných písničkářů a muzikantů (např. Nos, Homolová, Burián, Dědeček, Janota, Koubek a mnoho dalších), kteří měli chuť pravidelně vystupovat společně. To se v 1. polovině 70. let dařilo několik málo let uskutečňovat v sále Baráčnické Rychty a později v Čáslavské ulici na Vinohradech. Po podepsání Charty 77 některými členy Šafránu následovaly zákazy jejich hraní v Praze a později i v celé republice. Někteří (Hutka, Třešňák) byli nevybíravým způsobem donuceni k emigraci. Ostatní hráli ´jak se dalo´ až do listopadové revoluce.
Hudební - Dylan, Brassens, Okudžava, Vysockij, horňácký hudec Martin Hrbáč.
Jiné - Jan Pavel II., sv. Jan od Kříže, sv. Terezie z Avily.
Od r. 1981, kdy jsem uvěřil, jsem najednou přestal poslouchat veškerou muziku (i tu dobrou), kterou jsem do té doby poslouchal prakticky každou volnou chvíli, a začal jsem víc a víc vyhledávat ticho pro modlitbu. Začala mi vadit i nadměrná hlasitost ozvučení na většině koncertů. Nejvíc mě doteď oslovuje i inspiruje autentická lidová muzika - moravská, ale nejen, česká neméně silně. Většinou ji ale poslouchám ze zvukových nosičů. Jet někam daleku na tu pravou, živou, ´do terénu´ - sice bych rád, ale zatím to nejde. Takže, co bych rád doporučil? Třeba Horňácké slavnosti ve Velké nad Veličkou. Tam jsem nikdy nebyl, ale ti, co tam byli, byli pokaždé nadšení.
Od r. 1970 se věnuji veřejné hudební činnosti jako folkový písničkář. První veřejné hraní bylo na Českomoravském folkovém festivalu v Uherském Brodu a další, brzy nato v Praze - na Folk a country festivalech v Lucerně i jinde a postupně ve všech možných klubech a divadélkách v Praze i po celé republice (včetně Slovenska).
Díky Jaroslavu Hutkovi mi v 70. letech vyšly 2 singly u Supraphonu (Točí, se točí, Šátek, Sport a Zmařený song o fialovém hrníčku). Dalších pět písní natočených rok nato na společném LP Šafrán vyšlo až po sametové revoluci. Výběr z písní Jirky Zycha z pozůstalosti Emila Pospíšila a s jeho kytarovým doprovodem, Budka, byl vydán v r. 2000 pod zn. RESPONSE MEDIA. Po r. 1989 jsem začal nahrávat v Karmelitánském nakladatelství v Kostelním Vydří repertoár, který vznikal od začátku 80. let (PM, Neposkvrněná, Na karmelské hoře I a II - písně z poutnického kancionálu Salve Regina, Tři jablka - Jihočeská poutní místa ve verších Ondřeje Fibicha), později pod vlastní značkou KVAS (Vánoce v Mníšku pod Brdy, Všichni jste moje děti, Dvě Srdce). Zatím poslední titul Přicházíš - Bóďovi Červenému + 11.8.2000 byl vydán v TELEPACE Ostrava. Některé z těchto titulů na MC a CD jsou dostupné v distribuci Karmelitánského nakladatelství nebo Rosy. Ostatní je možné objednat na adrese: KVAS, Unětice 1, 252 62 p. Horoměřice, mobilní tel. 777 633 222 (Petr Lutka), a 602 444 987, 777 633 888 (Markéta Lutková).
V současnosti hraji se ženou Markétou v Praze každý čtvrtek v chrámu Panny Marie Vítězné na Újezdě (Pražské Jezulátko) několik písniček po mši svaté během novény k Pražskému Jezulátku (mezi modlitbami, čtením a kázáním). Jinak hrajeme všude možně - ve školách, pečovácích pro staré lidi, kostelích, kaplích, farách, všude, kam nás pozvou.
Repertoár v prvních letech tvořily převážně songy mého milého spolužáka ze ZŠ Jirky Zycha – Dešťovka, Rosnička, Drak Železňák, Trpaslík a svět, Líza, Točí se, točí a spousty dalších „hitů“. Ke konci 70. let jsem měl štěstí na výborné české texty mých oblíbených zahraničních zpěváků - Marek Grechuta (Zorka Růžová), Bulat Okudžava (Ondřej Hrab, nynější ředitel divadla Archa v Praze) nebo Georgese Brassense (Petr Špaček). Na přelomu 70. a 80. let jsem začal hrát také duchovně zaměřené národní a lidové písně ze sbírek Sušila, Bartoše, Weise, Erbena aj. Později začaly vznikat vlastní skladby a melodie na texty básníků Ondřeje Fibicha a Marie Dolistové. Nejmohutnější zdroj na zhudebňování však tvoří texty Květy Kotápišové, kterých jsem za posledních asi 15 let zhudebnil asi 200. Tematicky se dělí na tyto hlavní cykly: Starý zákon, Nový zákon - evangelia a Skutky apoštolské, Syn Boží mezi námi - písně o svatém Josefu, Janu Křtiteli, sv. Alžbětě a Svaté Rodině, Panna Maria, České nebe - písně o všech našich národních světcích, Svědci víry - několik desítek písní o světcích celé Církve a mnoho textů příležitostných.
Ať už skládám novou písničku nebo ji hraji či nahrávám, snažím se při veškeré této činnosti vzývat Svatého Ducha, aby se ten výsledek dotknul srdcí posluchačů, aby v něm byl ´pokoj, který svět nemůže dát´ ...
Mám to štěstí, že žena Markéta mě teď v poslední době doprovází prakticky na všech představeních. Hraje krásně na kostelní varhany, ale i na jakékoliv klávesy. Velmi to obohacuje po hudební stránce - ale nejen po ní - písně, které hraji. Vůbec jsem měl štěstí na vynikající doprovodné muzikanty - před Markétou to byli hlavně tito tři: Emil Pospíšil na elektrickou kytaru (doprovázel mě na koncertech čtyři roky; před tím hrál - s některými sice jen příležitostně - s Jardou Hutkou, Vladimírem Veitem, Dášou Voňkovou, Oldřichem Janotou, po hraní se mnou doprovázel chvilku i Jarka Nohavicu, ale hlavně Karla Plíhala; kromě těchto doprovodů hrál samostatně na indický sitár a nahrál i několik CD s touto muzikou). Dalším doprovodným muzikantem byl milý kamarád (má to i ve jménu, byť německy) Petr Freund - klávesy. I když studoval varhany, doprovázel mě jen na elektrické klávesy. Také on si po hostování u mne ´polepšil´ - stejně jako Emil doprovázel Jarka Nohavicu a Karla Plíhala, později několik let paní Marii Rottrovou. Konečně třetí vynikající muzikant - kytarový rocker Slávek Šraiter, opravdový virtuos na elektrickou kytaru a nesmírně citlivý muzikant a dobrý člověk. Všem těmto vzácným lidičkám patří můj upřímný dík!